Úvod

Srnčí zvěř je sezónně teritoriální druh, srnec obývá své teritorium, srna domovský okrsek. Srnčí zvěř má samoregulační schopnosti. Srny mají tzv. utajenou březost, tj. pozastavení vývoje zárodku srnčete. V případě nedostatku potravy se zárodek přestane vyvíjet a zanikne. Srnčí zvěř se nepřemnoží nad možnosti úživnosti prostředí, které obývá.

Srnčí zvěř je citlivá na stres. Existuje mnoho stresových faktorů, díky nimž dochází ke zbytečnému úhynu mnoha jedinců, kteří jsou například díky nezodpovědnému chování lidí strženi jejich volně pobíhajícími psy nebo snahou utéci před nimi a v důsledku zápalu plic poté uhynou. Dalším rizikem jsou střety zvěře s vozidly, kterým Ize mnohdy uzpůsobením jízdy na silnicích předejít.

Vše vyvrcholí jarními měsíci, kdy je srnčí zvěř vystavena jisté smrti při sklizni pícnin a trav. Tisícileté instinkty, vedoucí k tomu, že srny svá mláďata kladou do husté trávy, narušil člověk sklizňovými pracemi, jejichž výsledkem jsou desetitisíce zbytečně zmrzačených a rozsekaných srnčat, když pomineme mnoho dalších živočišných druhů. Podobné trýznění zvěře do hospodaření v kulturní krajině v 21. století nepatří.